Fotografování hmyzu podruhé - pár návodů pro amatéry
Focení hmyzu je hlavně o trpělivosti a výdrži. Obvykle to vypadá asi takto. Rozhodnete se vyfotit včelu na cibulovém květu tak, aby za ní byla obloha. Usadíte se k tomu nejhezčímu, dáte si pozor na světlo, na pozadí, nastavíte foťák a čekáte. Ty potvory celou dobu létají na ten druhý květ, který se válí po zemi. Vytrváte, šťoucháte do něj nohou, abyste je vyplašili no a když si jedna konečně sedne na správný květ, přijde poryv větru. Ten stonek rozhoupe tak důkladně, že nejste schopni zaostřit. Asi nemusím zdůrazňovat, že včela mezitím spokojeně odfrčí… Pokud máte pocit, že byste tou dobou už nemlátili foťákem o zem, tady je pár postřehů fotografa amatéra. Moje postřehy se týkají hlavně létajícího hmyzu na květinách. Brouci s vámi možná budou spolupracovat lépe.
Program priorita clony; clona 5,6; ISO 100; expozice 1/200
-
Vybavení
Pokud se chcete věnovat makrofotografii, tak asi nějakou tu makro výbavu. Tenhle článek je věnován amatérům, kteří to jen chtějí vyzkoušet.
Já jsem hrdým vlastníkem jedné z nejlevnějších zrcadlovek Canon 1200 D se základním objektivem. Ale moje postřehy jsou vhodné pro každý fotoaparát, kde se dají manuálně nastavovat základní parametry, jako je ISO nebo clona (viz vysvětlivky pod článkem).
Dále doporučuji stoličku nebo něco podobného. Může to vypadat jako zvláštní foto výbava, mě se však osvědčila. Hmyz poletuje, květiny se komíhají ve větru, takže je docela dobré potlačit aspoň chvění fotoaparátu. Po dvaceti minutách v předklonu nad kytkou to zrovna ideálně nejde. Na stoličce se pohodlně předkloníte a lokty zapřete do kolen, čímž se stabilizujete. Fotím z ruky, stativ tak rychle nepřestavíte, ledaže byste ten hmyz nejdřív uklidnili plácačkou na mouchy ;-)
V úvahu připadají ještě nůžky (na odstřižení odkvetlých částí květin), zástěna proti větru a odrazná deska. Zmiňuji je, ačkoliv jsem je na žádné z fotografií nepoužila. Zástěna je kus plachty, kterou pomocí kolíků napnete kolem rostlin a necháte na ni hmyz půl dne zvyknout. Omezíte tak chvění stonků ve větru. V úvodem zmíněných situacích mi to připadá jako fajn nápad. Na druhé straně je to vhodné spíše pro domácí zahrady. V botanické zahradě by vás asi hnali. Navíc se u nás dost mění směr větru a než si hmyz zvykne, může foukat z druhé strany. Také hrozí, že se vám zástěna připlete do pozadí. Pokud ji chcete vyzkoušet, dejte pozor na vržené stíny.
Odrazná deska je kus něčeho, co Vám odrazí světlo na správná místa. Prodávají se profi, ale můžete použít kus bílého poystyrenu nebo sololitovou (nebo jinou pevnou) desku potaženou alobalem nebo velkou bílou čtvrtku. Platí pro ni prakticky stejné námitky jako k zástěně. Je obtížné ji správně nastavit a může se Vám připlést do záběru. Lepší je obejít se bez ní. Na druhé straně - pokud fotíte nízké kopretiny za slunečného dne shora (nejlépe kolem poledne :-) ), bude odrazná deska prakticky jediný způsob, jak zabránit, aby kolem květů bylo černé pozadí. Pokud to není váš záměr, nastavte desku tak, aby se světlo odrazilo do pozadí (dolů pod květy).
2. Prostředí
Vlastní zahrada v době, kdy všechno kvete. Pohodlně si tam donesete výbavu, můžete využít každou volnou chvilku a také můžete ovlivnit skladbu rostlin. Každá květina láká trochu jiný druh hmyzu (zmínila jsem se o tom už v předchozím článku). Ideální jsou také parky, rozkvetlé louky nebo zanedbané okraje polních cest, kde nic nejezdí a většinou tam kvetou pestrá společenství květin a plevelů. Při pohledu zblízka budete jejich krásou možná překvapeni. Doporučuji výlet osamotě nebo s podobným šílencem. Rodina nejspíš neocení, že už hodinu sedíte nad bodlákem.
Až budete vybírat místo, kam se usadit, dejte pozor na svůj stín a také si dobře prohlédněte, co se vám může dostat do pozadí. V zápalu boje si toho ani nevšimnete, ale třeba modrý bazén bude na fotce dost svítit.
3. Počasí
Nepřítelem číslo jedna je silný vítr. Houpe stonky a kazí vám zaostření. V dešti a zimě toho zas moc nelétá. Tím jsme vyloučili většinu počasí. Na focení potřebujete opravdu hodně světla. Ale silné slunce vrhá tvrdé stíny. Ideální je bezvětrnný jasný den s opravdu jemňoučce zataženou oblohou. Nebo také lehký ranní opar. To vám fotografie vylepší kapky rosy (pokud jste založením sovy, vyzkoušejte rozprašovač :-) ). Podvečerní světlo (před západem slunce) má zvláštní měkký a teplý charakter a ve fotografii se označuje jako zlatá hodina, hmyzu večer a ráno ubývá. Pozor také na světlo, je šikmé, takže vrhá jiné stíny.
4. Nastavení fotoaparátu
Opět doporučuji vyzkoušet. Pro focení zblízka je určen režim Makro (obvykle označený kytičkou). Já s ním moc dobré výsledky nemám. Hlavní problém je v rychlosti objektů. Je tedy dobré zvolit rychlejší expoziční čas, aby se poletující hmyz co nejméně rozmazal. U pomalejšího je prima zvolit menší clonové číslo, protože zkrátíte expoziční čas a ještě oddělíte (rozmažete) pozadí. Uvědomte si, že při focení na květinách nebo trávě je všude kolem spousta květů a stonků, které s objektem mohou splývat. Taková beruška, které roste z hlavy bodlák není moc fešanda. Ale včely nebo dlouhozobky jsou docela rychlé a než zaostříte, uletí vám. V tak malé vzdálenosti a ještě při nízkých clonách jsou ostré spíš milimetry, než centimetry. Pokud není jasné okolní světlo, řeším to zvýšením ISO na 200 nebo 400, i když je jasný den. Clonové číslo pak volím trochu vyšší (viz ukázky). Tohle je třeba vyzkoušet. Záleží i na tom, jak blízko se od hmyzu dostanete. Osobně nastavuji ISO a clonu, expozici nechávám na foťáku. Pokud se mi fotky zdají světlé nebo tmavé, upravuji kompenzací expozice.
Měřím bodově (částečné měření, pouze na objekt) a volím jednosnímkové automatické zaostřování. To je sice určeno pro statické objekty, ale průběžné zaostřování (určené pro pohyblivé objekty) je podle mých zkušeností pomalé. Vyzkoušejte, uvidíte.
No a poslední rada - využijte sekvenční snímání (vyfotí víc fotografií na jedno zmáčknutí). Zvýší to šanci, že aspoň na jedné fotce bude hmyz ve správné pozici a ještě dobře zaostřený. A velikost (kvalitu) snímku bych volila co největší. Pokud nemáte speciální objektiv, budete nejspíš dost ořezávat, tak ať motýl nevypadá jak blecha na pláži.
5. Úpravy
První úprava, kterou dělám, je vyřazení nepodařených snímků. Je to ta největší otrava z celého procesu a také největší boj. Nejprve projíždím snímky zobrazené na velikost obrazovky a vyřazuji ty zjevně špatné. U toho si do zvláštní složky zkopíruji ty, které chci za každou cenu, i když nejsou dokonalé. Pak si snímky zvětším na rozměr 1:1 (zamknu lupu) a znovu vyřazuji. A tak několikrát dokola. Pak ořezávám a případně dál upravuji v programu. Používám Gimp, který podle mého soudu není pro amatéry vůbec špatný. Úpravami samozřejmě můžete snímku dost pomoci, ale také ho zabít. Zvlášť když máte jen notebook s velmi špatným monitorem, jako je ten můj.
Slíbila jsem článek pro amatéry jako jsem já. Ano, jsem naprostý amatér. Pokud vám moje řeči připadají chytré, tak jen pro to, že jsem o krůček před vámi. Pokud je to naopak, kritizujte decentně. Děkuji.
Nicméně první skupině nejspíš dlužím nějaké vysvětlivky. Druhá skupina to raději nebude číst. Takže pro amatéry, ano?
Základem focení je dostat správné množství světla na snímací čip. Dá se to zařídit pomocí tří nastavení: clona, závěrka a ISO. A různá nastavení mají různé dopady.
Clona - hodně zjednodušeně popisuje díru, která se udělá v objektivu. (Někdy se podívejte z druhé strany do objektivu, nejlépe trochu v šeru, ať to stihnete postřehnout. Vyrobíte si excelentní fotečku :-) Pro zmatení je velká díra označena malým clonovým číslem. Tzn., že clonové číslo 4,5 označuje velkou díru, ale 32 malou. Výhoda velké díry je v množství světla. Na čip se ho dostane velkou dírou víc a můžete použít kratší expoziční čas. Velikost clony má zásadní vliv na hloubku ostrosti. Čím menší clonové číslo, tím je hloubka menší. A z blízka je to ještě patrnější.
Hloubka ostrosti - udává, jaká část obrázku před a za bodem zaostření je ostrá. No, to jsem napsala dost komplikovaně. Takže si představte, že zaměříte foťák na mouchu na okně. Když zvolíte nízké clonové číslo (třeba F 4,5), tak bude vše před a za mouchou rozostřené - třeba strom za oknem (nízká hloubka ostrosti). Když se k mouše dostanete opravdu blízko, zaostříte třeba jen na oko a nohy už budou rozmazané (čím jste blíž k objektu, tím je efekt patrnější). Když zvolíte vysoké clonové číslo, bude náš strom pěkně zaostřený, každý lístek bude vidět (vysoká hloubka ostrosti).
Expoziční čas nebo také rychlost závěrky - udává dobu na kterou se otevře závěrka, aby mohlo na čip dopadnout světlo. Čili zase díra do foťáku. Čím kratší čas (1/4000), tím méně světla, ale menší riziko rozostření pohybem (rozechvění foťáku, pohyb objektu). Naopak čím delší čas (třeba ¼), tím více světla dopadne na čip. Když nastavíte dlouhý čas, hrozí, že místo čmeláka dostanete na obrázek pruhovanou čmouhu.
Kompenzace expozice - je nastavení, kterým sdělíte vašemu foťáku, aby to laskavě dělal světlejší (nebo tmavší). Mají to i jednodušší aparáty. Třeba jako tlačítko s +/- . Když nastavíte plus, bude fotka světlejší, mínus znamená tmavší obrázek.
ISO - je citlivost čipu na světlo. Čím vyšší číslo, tím citlivější. Tzn., že můžete nastavit kratší čas a nehrozí takové riziko rozostření pohybem. Ale, jako vždy je tu ale. Při vyšším ISO hrozí, že obrázek bude zrnitý. Záleží na Vašem foťáku i představách. A také na tom, zda chcete obrázky vystavovat na web nebo tisknout na velký formát.
Přeji hodně úspěchů, cvakejte, cvakejte a zdařilé fotky mi můžete posílat na bonaobrazy@gmail.com. Udělám z nich zde výstavu.
A poslední rada - nenechte se odradit ani tímto gestem!!!
Chytilo vás to? Vyzkoušejte třeba knihu Harolda Davise Kreativní detail a makro.