Vlakem po České republice - malé shrnutí cesty

Toto je poslední díl cestovatelské mini série. Není to ani vyprávění ani popis cesty. Je to spíš malé shrnutí pro podobné šílence, pardon, nadšence. Nápad psát cestovní deníček se zrodil až během cesty. Kdyby to bylo opačně, bylo by tu těch praktických informací víc. „Kdybych tehdy věděla, co vím teď“ se bohužel dá říct téměř o všem v životě. Takže je tu to, co tu je a basta!

Vlak

Za dovolenou jsme najezdili 2176 km po českých tratích. Volná čtrnáctidenní jízdenka na léto nás stála 1190,- Kč, pro držitele ISIC karet by to bylo 990 Kč. S jízdenkou jsme mohli využít druhou třídu všech osobních vlaků a rychlíků Českých drah. Kdybychom kupovali jízdenku na každou trasu, kterou jsme využili, přišly by jízdenky 2943,- Kč. Líbila se nám svoboda, kterou jízdenka obsahovala. Přestupovali jsme si podle svého uvážení a momentálního nápadu. Když se nám zachtělo, zajeli jsme si z jednoho konce republiky na druhý jen proto, že nehlásili pěkné počasí. Nebýt dvou dlouhých „návratů“ nevyšel by cenový poměr tak pěkně, ale pořád by se jízdenka vyplatila.

Naposledy jsem vlakem pravidelně cestovala někdy v polovině devadesátých let. To bylo v době, kdy člověk nikdy nevěděl, jestli se mu podaří vyhrát zápas nad klikou u dveří a vystoupit a návštěva toalety se rovnala sebevražedné misi. Byla tak dvaceti procentní šance, že to přežijete.Dnes jsou vlaky vesměs pohodlné a relativně čisté. Čuňíci se ovšem najdou všude. Za to dráhy nemůžou. Zápasy se nekonají, proradné kliky nahradilo elektronické otvírání dveří a pokud naleznete příslušný čudlík, dveře se před vámi sami otevřou. Někdy je to trochu zrádné. To když na toaletě spustíte kalhoty a až poté si všimnete, že kromě zavírání dveří je ještě tlačítko, které je za vámi taky zamkne.

Ani tekoucí voda se na toaletě už nerovná zázraku. Tekla všude. Většinou bylo i mýdlo a papír. Jedinou výtku mám vůči několika plně klimatizovaným vlaků. Čerstvý vzduch bych si představovala jinak. A navíc to tam trochu nelibě vonělo.

Po cestě jsme nezaznamenaly výraznější zpoždění a žádný vlak nám neujel. Vývěsky a tabule s odjezdy jsou samozřejmé na všech nádražích. Obrazovky s jízdním řádem už jsou docela obvyklé i ve vlacích.  Sympatické jsou i tištěné jízdní řády dálkových vlaků, které si můžete nabrat na nádražích. Na velkých nádražích fungují i informační centra, kde vám pomůžou dohledat spojení do dalšího cíle. Že někdy žádné rozumné spojení neexistuje, je věc jiná.

Ubytování

Pro ubytování jsme využívali převážně vysokoškolské koleje. Cenově je to celkem nenáročné (kromě Olomouce, kde stojí skoro čtyři stovky) ubytování, ale cena se v jednotlivých městech dost liší. Na ceně se odráží hlavně vzdálenost od centra, kvalita ubytování a další služby. Nebudete věřit, co s cenou udělá jeden ručník a kostka mýdla. Ostatně ten ručník vůbec není při ubytování na kolejích samozřejmostí – ani mýdlo. Představa, že dorazíte na koleje a ubytování automaticky dostanete, neplatí. Už jsem psala o marném zápase o ubytování na kolejích Západočeské univerzity v Chebu. Ačkoliv ubytování inzerují na svých stránkách i na stránkách informačního centra, jednotlivce prý neubytovávají. Jihlava nás naopak odmítla pro vysokou obsazenost. A do Plzně jsme se o víkendovém dopoledni vůbec nedovolali. Určitě je lepší vybavit se telefonními čísly a dopředu si na koleje zavolat. Je také dobré se informovat, do kdy musíte dorazit. Někde není problém přijet pozdě, jinde mají vyhrazené hodiny a pak zavírají. Pokud ubytování na kolejích zvažujete, nečekejte luxus. Většinou si zavzpomínáte na socialistické paneláky. Umakartové koupelny nejsou výjimkou. Lampička byla snad jen jednou. Lednice jak kde, ale je většinou vypnutá. Než vychladíte, odjíždíte. Vařič jsme objevili jeden, ale k němu žádné nádobí. Pokud nejedete autem, ubytování může prodražit i cestování MHD. Jedna jízdenka většinou stojí okolo dvaceti korun a někde jsou koleje tak daleko od centra, že se k nim zkrátka pěšky dojít nedá.

Ceny využitého ubytování

* V Olomouci je poblíž nádraží vojenská ubytovna, ale byla plně obsazená.

Informační centra

Objevili jsme je ve všech městech. Ideální služba pro cestovatele jako my. Lidská přívětivost různá, ale všude profesionálové, kteří vás vybaví seznamem ubytování, základními informacemi o turistických cílech ve městě a okolí. Mapa města a turistická informační brožura zdarma je samozřejmostí. Jedinou výjimkou byly České Budějovice, ale tam jsme nejspíš zabloudili do informačního centra, které nenáleželo městu. Každopádně to bylo jediné místo, kde za mapku chtěli 50,- Kč a žádné další letáky nenabídli.

Stravování

K tomu celkem není co říct. Pokud vám jako dobrý oběd připadá i rohlík, sýr a voda z petky, nemáte problém. Jinak samozřejmě přicházejí v úvahu restaurace a kavárny na kávičku. Vařit se při tomhle stylu cestování moc nedá. Jedině snad vzít ponorný vařič a plecháček. Ale je to další závaží do batohu.

Oblečení a vybavení

Kvalitní boty, ve kterých vydržíte celý den chodit a kvalitní batoh, který v nejhorším můžete celý den nosit na zádech. Hodila se i dobrá pláštěnka, i když v tom člověk vypadá ve městě trochu podivně. Určitě doporučuju kvalitní funkční prádlo, které večer vyperete a ráno si ho zas můžete vzít na sebe. Hygienické potřeby a ručník, protože na kolejích to nefunguje jako v penzionu nebo hotelu. Na to venkovní svačení se hodil se i desinfekční gel na ruce, ke kterému nepotřebujete vodu.

Památky

Města se takhle dají poznat opravdu jen letmo. My jsme obvykle zašli do infocentra a požádali o nějaké doporučení, kam co během jednodenní návštěvy nevynechat. S letáky jsme se pak usadili někde na kávě a určili si přibližnou trasu kam zajít. Většinu památek jsme si prohlédli jen zvenčí. Pokud nemáte vyhraněný zájem, začnou vám stejně všechny ty zámecké interiéry připadat podobné.

Oblíbila jsem si kostely. Jsou historicky i stavebně zajímavé, dovnitř se podíváte buď zcela zdarma nebo za nějaké symbolické vstupné. Prohlídka je bez průvodce, takže je jen na vás, jestli prohlídkou strávíte hodinu nebo deset minut. U některých kostelů se navíc dá vystoupat na zvonici a porozhlédnout se po městě, což je většinou úžasný zážitek.

Sečteno a podtrženo - byla to báječná dovolená, kterou bych za týden válení v hotelu rozhodně nevyměnila. Žádná další chytrá poznámka mě už nenapadá, ale na případné otázky ráda odpovím v diskuzi.

No a na závěr pár momentek.

Tuhle ceduli zřejmě umístil nějaký agent říční plavby. Navádí totiž motoristy z parkoviště přímo do řeky. A aby se vyhnul odhalení, dobře ji ukryl. (Nebo to byl Pat a fotografka Mat – ta řeka tam skoro není vidět ;-)

Tentokrát je to humor chtěný a velice povedený. Z Olomouce…

Ne každá závada, která svítí na obrazovce ve vlaku, nemusí nutně znamenat zdržení na trati. Něco se tak i jmenuje.

Můj favorit. Nic se nesmí podcenit. Je třeba myslet i na to, že kolem půjde někdo, kdo má jednu ruku dlouhou. Asi tak čtyři metry. Jediné dráty široko daleko jsou totiž ty, které vedou pod cedulí. Ale jak říkám, jeden nikdy neví.