Základy míchání barev

24.08.2014 20:21

Základy teorie barev se hodí prakticky u všech výtvarných technik, kde se pracuje s barevností. U malování se bez znalosti míchání barev neobejdete, tedy pokud nechcete malovat jen obývák. Hodí se při malování na hedvábí, míchání inkoustů. Při odkrajování polymerových hmot vám pomůže rozlišit, které kousky můžete smíchat a ze kterých vznikne jen podkladový scrap. Pokud toužíte po nějakém odstínu a nechcete zbytečně kupovat další tubu (kostku), dokážete díky znalostem o barvách určit, které barvy smíchat.

Čtyři roční období - Líbí? Nelíbí? To je jedno. Podstatné je, že jsem všechny barvy obrazu namíchala ze čtyř kelímků barev. Modré, červené, žluté a bílé.

Tento článek je míněn spíš jako pár všeobecných rad pro barevnou teorií nepolíbené, než jako odborné pojednání o barvách. Dobrá zpráva je, že s tím, co jsem pro Vás napsala, se dá docela dobře vyžít u většiny technik. Špatná zpráva je, že je to všechno mnohem komplikovanější a někdy to nefunguje. Například při smíchání dvou modrých barev na hedvábí se stává, že výsledná barva je růžová. Ale za tím zřejmě stojí chemická reakce barev, než chybné míchání pigmentů. Situaci komplikují i různá označení barev, barevná teplota a různé množství pigmentu v míchaných barvách, ale jak říkám, žít se dá i se základy.

Pokud chcete vědět víc, doporučuji například jakoukoliv knihu o malování, přímo barvami se zabývá kniha José M. Parramóna – Teorie barev. Jednodušší cestou, jak se dopracovat k nějakému konkrétnímu odstínu je příručka Johna Barbera Míchání barev, kde si na jednoduchých grafech dohledáte jaké barvy použít. A naopak teoretičtější a složitější, nicméně velice užitečná, je kniha českého autora Radovana Šikla Zrakové vnímání. Kniha je spíš psychologicky zaměřená. Míchání barev je trochu okrajové, ale zase se dozvíte i o míchání světla a vnímání barev a prostoru a vlivu barev na člověka.

Dost bylo teorie, jdeme na to. Pro práci s barvami si zapamatujte pár jednoduchých pravidel:

- existují tři základní (primární) barvy: modrá, žlutá a purpurová (případně magenta*);

- pokud smícháme ve stejném poměru dvě z nich, dostaneme další barvu (sekundární)

* smícháním žluté a modré dostaneme zelenou;

* ze žluté a purpurové vyrobíte červenou;

* z purpurové a modré vznikne fialová;

- pokud smícháme ve stejném poměru všechny tři, dostaneme šedou nebo hnědou barvu (podrobněji zde nebo zde);

- mícháním v nestejném poměru dostáváme další barvy. Oranžová nám tak vzniká přidáním většího množství žluté než magnety, modrozelená přidáním většího množství modré;

- malé množství tmavé barvy obarví velké množství světlejší.

*) Někdy se za třetí základní barvu označuje červená. Magenta je taky červená, ale spíš jako červené víno nebo višně, zatímco červená jsou spíš nepříliš zralá rajčata.

Míchání barev funguje, za to ručím. Příkladem budiž můj obraz hraček, který jsem namalovala pouze se čtyřmi kelímky základních barev z drogerie. Jako tempery jsem používala pigmenty, které se používají k obarvení barev na ten obývák ;-)

Pro větší názornost jsem vytvořila tzv. barevný kruh. Malovala jsem barvami Pebeo 49 modrá kyanová (primary cyan), 48 základní žlutou (primary yellow) a 50 základní magenta (primary magenta). Jsou to odstíny, které se používají například i v tiskárnách, kde se k nim přidává ještě černá (takhle dohromady je model CMYK). Focením a nahráním na web došlo k mírnému barevnému posunu, ale podstata je snad zřejmá

Černý trojúhelník spojuje základní barvy, červený trojúhelník pak sekundární barvy. Všechny ostatní barvy na kruhu vznikly smícháním sousedních barev. Když se na kruh podíváte jako na hodiny, tak červený hrot na šestce označuje fialovou, kterou jsem smíchala z modré a magnety. Tmavě modrá na sedmičce pak vznikla smícháním sousední fialové (sekundární) a modré (primární).

Barevný kruh má ještě jednu zajímavou vlastnost. Ukazuje, která barva je doplňková. Doplňkové barvy najdete na barevném kruhu vždy naproti sobě. K čemu je to dobře? Pokud si vzpomínáte, říkala jsem, že smícháním stejného množství základních barev vzniká šedá nebo hnědá barva. V zásadě to znamená, že smícháte dvě doplňkové barvy. Například magentu a zelenou (ta je namíchaná ze žluté a modré – chaos, co?).

Míchat šedou nebo hnědou se určitě hodí. Ale má to ještě jeden význam. Když je Vaše barva příliš výrazná až jedovatá, její zářivost zmírníte namícháním malého množství doplňkové barvy. Čili zuřivou oranžovou trochu zmírníte drobkem modré, žlutou trochou fialové. Pozor, vyplatí se přidávat opravdu po troškách, zvlášť když přidáváte tmavou barvu do světlé. Pokud barva příliš zešedne, nedá se to napravit.

Zatím jsem se nezmínila o černé. Použití černé je otázkou vkusu a zvyku. U malování většinou není potřeba. Pokud vím, přestali ji používat impresionisté. Černá z tuby je moc tmavá a tvrdá. Nic černého přírodního mě nenapadá. Snad jen stromy na obzoru proti zapadajícímu slunci – možná. I tak by to asi vypadalo divoce. Pokud nemalujete nějakou speciální abstrakci nebo technické předměty, není černá potřeba. Lepší je míchat ji z doplňkových barev. Na druhé straně míchat si černou z fima by bylo asi zbytečně složité. Jen pozor na ztmavování barev černou. Nemám s tím tak úplně zkušenost, ale bála bych se zešednutí. Když se o to budete pokoušet, postupujte ještě opatrněji než s doplňkovou barvou.

K zesvětlení barev se používá bílá – zase s citem. U tekutých barev i nějaké speciální ředidlo (u akrylových barev se mu říká médium). To zachová vlastnosti barev, ale sníží množství naneseného pigmentu a barva se pak zdá světlejší. I tohle pravidlo má takovou menší výjimku. Bílá barva zamíchaná s červenou vytvoří růžovou. Pokud potřebujete jen trochu zesvětlit červenou, vyzkoušejte přidat žlutou.

Ke zesvětlení nebo ztmavení můžete použít jiný odstín téže barvy. Příkladně střední modrou získáte smícháním tmavě modré a světlé.

Ještě se vrátím k hnědé a černé. Už jsem zmínila, že vzniká smícháním všech tří základních barev. Teorie je jedna věc, praxe druhá. Jak tedy na hnědou? Při míchání vycházím z oranžové - čili smíchám žlutou s červenou, aby mi vznikla oranžová a pak velice opatrně přimíchávám modrou. U "černé" vycházím od nejtmavší barvy - většinou modré. Do ní pak opatrně přimíchávám červenou a pak i žlutou. Ve skutečnosti výsledkem samozřejmě tmavě šedá, ale porovnáním s ostatními barvami obrazu si ji náš mozek přeloží jako černou. Pokud to nefunguje, možná máte barvy různé barevné teploty, respektive nemícháte ze základních barev.

Teď už víte, že když budete při krájení fima odhazovat kousky barev, které spolu sousedí na barevném kruhu na jednu hromadu, budete mít o šedivý scrap nouzi a naopak smícháním takových kousků získáte spoustu krásných odstínů. Takže o míchání barev je to asi všechno.

Ještě jednou se však vrátím k barevnému kruhu. Pomůže i s vybíráním kombinací barev. Využijete ho i při korálkování nebo kombinování barevných papírů. Barvy, které spolu na barevném kruhu sousedí nebo jsou blízko, můžete obvykle bez obav kombinovat. Vytváří krásné ladící kombinace. Doplňkové barvy, které jsou naproti sobě, vytvářejí dramatické kombinace. Obecné pravidlo říká, že by na jednom výrobku měly být maximálně v poměru 80:20. Ale pravidla v umění jsou od toho, aby se porušovala, ne?

No a poslední pravidlo zní. Je potřeba zkoušet a experimentovat s vlastními barvami. Pravidla pro míchání jsou jen mapou, cestu musíte najít sami. A pokud se barevnému tvoření chcete věnovat, určitě doporučuji si doma udělat barevný kruh z vlastních barev. Je to prima zábava. Pro zajímavost jsem vyfotila i postup míchání jednotlivých odstínů. Jak vidíte, jen smícháním tří barev jde udělat mnohem víc odstínů, než jsem pak použila na kruh. Ještě kdyby ty fotky k něčemu vypadaly.